Kréta jako součást Řecka
Kréta je největším řeckým a pátým největším ostrovem Středozemního moře (po Sicílii, Sardinii, Korsice a Kypru).
Nejjižněji položený ostrov je součástí Řecka od roku 1913, ale vznikl již v neolitu. Z celkového počtu cca 620 000 obyvatel více než třetina žije ve městech Heraklion, Chania a Rethymnon. Hustota osídlení je 73 obyvatel na km2. V porovnání s Českou republikou, která má 134 obyvatel na km2, Kréta není hustě osídlena. Současně využívaným jazykem je řečtina s krétským dialektem. Hlavní město a také největší přístav Heraklion leží na severním pobřeží v centrální části ostrova. Nachází se zde 4 regionální celky, jsou to Chania, Heraklion, Rethymnon a Lasithi.
Obyvatelé Kréty jsou hrdí, ale přátelští lidé s pevným poutem ke své vlasti a rodině.
V minulosti mnohokrát vzdorovali vpádu cizích mocností. Po pádu mínójské civilizace Římanů, potom Benátčanů, Turků či nacistů a vedli též nesmiřitelné boje za osvobození. Štědrost obyvatel ostrova, jeho historie, velkolepé památky, významná archeologická naleziště, mnohotvárná příroda a mírné klima vytvářejí předpoklady pro perfektní dovolenou. Uvádí se, že Krétu ročně navštíví více než 200 000 turistů.
,,Kréta je země uprostřed temného, dmoucího se moře, krásná a plodná a omývána vlnami," básnil v 8. století před Kristem řecký epik Homér. Ale už o dva tisíce let dříve vznikla na tomto středomořském ostrově nejstarší evropská kultura.
Heinrich Schliemann
Měl úžasnou paměť a obrovský talent na jazyky, dokázal se dorozumět ve 13 jazycích a učil se jich 25, avšak svůj talent celý život zapíral. Věřil legendě o bývalé krétské slávě a o hrůzách labyrintu a prováděl v Knóssu drobné pokusné archeologické vykopávky. S jedním krétským archeologem zde prováděl sondy se zajímavými výsledky. S Arthurem Evansem se stali velmi dobří přátelé a spolupracovali v mnoha směrech. V roce 1858 se rozhodl studovat historii starého Řecka, aby mohl odjet pátrat po bájné Tróji. Podle Homérova vyprávění
nalezl polohu, kde kdysi mělo město stát a na kopci Hisarlik v říjnu 1871 zahájil vykopávky. Tróju skutečně objevil, a tak se jeho sen splnil.
Arthur Evans
Přestože se archeologie považuje za vědní obor, při terénním výzkumu je stále rozhodující nepostihnutelný prvek náhody. Posunutí vykopávky o pár centimetrů může znamenat naprostý neúspěch namísto ohromného objevu. Historické bádání Arthura Evanse v sutinách knósského paláce na Krétě je z velké části právě dílem náhody.
Arthur Evans se narodil roku 1851 v Nash Mills ve Velké Británii. Pocházel z rodiny, kde archeologie a dějepisectví mělo tradici: otec John byl archeolog, matčin otec historik. To ho možná natolik ovlivnilo, aby se po zbytek života věnoval historii.
Po ukončení studia na Oxfordu našel Evans zálibu v cestování. V letech 1873 až 1874 navštívil Skandinávii a Rusko, o čtyři roky později se oženil a usadil v Raguse na pobřeží Dalmácie. K egejské oblasti ho přilákala až "archeologická tažení" Heinricha Schliemanna a první publikované knihy o prehistorickém umění Mykén a Tirynthu. Roku 1873 se vydal s manželkou do Řecka, kde navštívil H. Schliemanna. Vedli dlouhé diskuze o historii, prozkoumávali historické předměty, dokonce spolu navštívili Mykény a Tirynth, což Evansovu touhu po poznání starověkého světa ještě více prohloubilo. V roce 1892 se seznámil s archeologem Frederikem Halbherrem, který organizoval všechna archeologické bádání na Krétě, a v roce 1893 sem poprvé přicestoval. Jeho pozornost upoutaly podivné drahokamy s rytinami, kterým krétské ženy říkaly "mléčné kameny" a nosily je jako amulety na podporu laktace. V letech 1894 a 1897 publikoval Evans dva objevné články, v nichž tvrdil, že na gemách jsou vyryty starobylé předhelénské nápisy. Tak se zrodilo studium mínójské civilizace.
Už před rokem 1870 nalézali turečtí "hledači pokladů" vázy s nádhernou výzdobou východního typu a prodávali je londýnským a pařížským starožitníkům. V roce 1897 vypuklo na Krétě povstání proti turecké nadvládě, které v roce 1898 vedlo k získání nezávislosti. Vítězové Arthura podpořili a podařilo se mu získat právo na vykopávky v Knóssu. V roce 1900 se 30 mužů pustilo do práce. Aby Evans předešel krádežím, věděl, že bude lepší, když dělníci nebudou patřit do stejné "rodiny", proto zde pracovali muslimové i křesťané. Už druhý den bylo nalezeno množství keramiky, fragmenty hliněných desek a zdi několika místností. Místnost za místností odkrýval největší a nejznámější z krétských paláců- Knóssos. Spletitost úzkých tmavých chodeb a množství místností mu připomnělo legendu o králi Mínóovi, a proto nalezenou civilizaci označil za mínójskou. Od toho okamžiku na svém úžasném objevu pracoval po dalších 30 let.